Na hranicích Portugalska a Španělska se nachází středověká vesnička Monsaraz, která z vyhlídky nad řekou Guadiana střeží okolí pláně už od římských dob. Auto sem mají vjezd zakázán, takže můžete do vsi vstoupit klidně jednou ze čtyř bran a nerušeně se kochat atmosférou dávno minulých časů.
Vesničku protkává několik uliček a obepínají ji hradby, jimž vévodí kamenná tvrz. Osada na samé hranici Španělska, kde bývalo mnohokrát v historii nepříjemně horko, zkrátka obehnána být musí, i když nad okolí zvlněnou krajinou sedí na nejvyšším možném kopci v okolí. Proč je ale polokruhové hlavní nádvoří hradu úhledně vysypané jemným pískem? Jelikož se tu čas od času pořádají býčí zápasy. Ty nejdůležitější se konají o Velikonocích a v září.
Obránci i fotografové
Při pohledu z hradeb je zřejmé, k čemu se hrad v minulosti hodil obráncům města a proč ho dnes ze stejných důvodů velebí všichni fotografové. Rozhled na zvlněné pláně dvě stovky metrů pod nohama a také největší přehradní nádrž západní Evropy jménem Albufeira de Alqueva je prostě úchvatný. Každý tu mohl vidět přicházející vojsko na míle daleko a díky propracovanému systému signálů z dalších hraničních pevností o něm věděl ještě dřív. Ten, kdo obrátí při západu slunce objektiv aparátu na druhou stranu směrem k vesnici, získá nádherné snímky světlem zlátnoucích bíle omítnutých fasád domů téměř z ptačí perspektivy.
Hrstka obyvatel
Ulička dlážděná nepravidelnými kameny si proráží cestu mezi bílými zdmi domů které jsou na sebe natěsnané, aby ušetřily každý metr půdy. Spoření místem tu došlo tak daleko, že i schodiště domů se vinou podél vnejších zdí až k balkónům se zábradlím z tepaného železa. Ve vsi žijí asi dvě stovky stálých obyvatel starší generace, kteří dodržují staré zvyky a tradice.
Hrad Neohroženého
Místní obyvatelé se hodí i ke starobylé atmosféře uliček a dlážděných plácků, stejně jako kostel Igreja Matriz, stojící na malém náměstíčku, nebo kamenný hrad vybudovaný templáři poté, co Geraldo sem Pavor (Neohrožený) vyrval v polovině 12. století pevnost z rukou Maurů. Po Arabech tu zůstalo jen jméno architektonického klenotu. Monsaraz je zkomoleninou názvu Monte Xarez, což je upomínka na arabské jméno rostliny cistu ladanového – samoris, který na celém kopci své bílé květy každoročně otevírá dodnes.
