Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Což ovšem neznamená, že se vám něco nemůže přihodit při provozování horské turistiky. Zranění všeho druhu jsou naopak poměrně častá, jenomže pojišťovny se mohou od plnění distancovat. Například kvůli nadmořské výšce!
Vydat se na hory do zahraničí bez cestovního pojištění není dobrý nápad. Stačí málo – třeba vyvrknutý kotník – a vaše dovolená se prodraží o desítky tisíc korun. Zásah horské služby totiž nekryje Evropský průkaz zdravotního pojištění, takže si záchranářskou akci uhradíte z vlastní kapsy.
V praxi však mohou nastat i mnohem komplikovanější situace. Spoustu peněz vás může stát transport vrtulníkem a zřejmě nebudete mít radost ani z delšího přesunu do vzdáleného státního zdravotnického zařízení, byť byste se mohli nechat ošetřit i na blízké soukromé klinice – jenomže ani to vám modrá kartička nepokryje.
Do maléru se však můžete dostat i navzdory uzavřenému cestovnímu pojištění. Pokud se vám zranění přihodí při provozování aktivity, která není zahrnuta v základu, pojišťovna „vás nezachrání“. Některé sporty se přitom liší ve zdánlivě nepodstatných detailech – zatímco lyžování po vyznačených trasách v základním balíčku obvykle zahrnuto je, lyžování mimo vyznačené trasy již spadá do příplatkové kategorie „adrenalinových sportů“.
Vraťme se však k horské turistice. Na co byste si měli dát pozor v jejím případě? Především na zmíněnou nadmořskou výšku. V základní ceně bývá zahrnuta vysokohorská turistika bez horolezeckého náčiní do 3 500 m. n. m. – při výstupech ve větších výškách již budete potřebovat pojištění na vysokohorskou turistiku. A opět záleží, zda se budete pohybovat ve výškách do 5 000 m. n. m., nebo se vydáte výše a budete při výstupu používat pomůcky a ferraty.
Samostatnou kapitolou je připojištění pro alpinismus. Najdete ho mezi „extrémními sporty“ a zaplatíte za něj nemalou přirážku. Přesto se vám vyplatí, protože i méně závažné zranění vás vyjde na mnohonásobek pojistného.
